FLAVIUS JOSEPHUS: VÁLKA ŽIDOVSKÁ

 

 

KAPITOLA ŠESTÁ

 

Dědicem všeho byl Hyrkanos, jemuž již za svého života království odevzdala. Mocí a rozumem jej však předčil Aristobúlos. Když došlo mezi nimi v okolí Jericha ke srážce o všechnu moc, opustila Hyrkana většina jeho stoupenců a přešli k Aristobúlovi. Hyrkanos pak s těmi, kdo s ním zůstali, rychle utekl do Antonie a zmocnil se pro svou záchranu rukojmí (byla to Aristobúlova manželka s dětmi), ovšem dříve, než bratry přešel nesmiřitelný hněv, a tak se stal králem Aristobúlos; Hyrkanos pak odstoupiv požíval ostatních poct jako bratr králův. Když se o těch věcech v posvátném obvodu dohodli a před tváří lidu se vzájemně přátelsky pozdravili, vyměnili si obydlí. Aristobúlos odešel do královského paláce a Hyrkanos do domu Aristobúlova.

Strach padl na ostatní protivníky Aristobúlovy, když tak mimo nadání zvítězil, a zejména na Antipatra, jejž Aristobúlos odedávna z hloubi duše nenáviděl. Rodem byl Idumejec a vynikal v národě jak pro své předky, tak pro bohatství i pro ostatní svou moc. (124) Ten také zároveň přemlouval Hyrkana, aby po útěku k Aretovi, králi Arábie, znovu dobyl královské moci, a Aretu, aby se Hyrkana ujal a uvedl jej opět k vládě. Velmi pomlouval Aristobúlovu povahu, velmi vychvaloval Hyrkana a přimlouval se za jeho přijetí. Tvrdil, že by se slušelo, aby král, který stojí v čele tak slavnému království, držel ochrannou ruku nad těmi, kterým se křivdí. Hyrkanovi pak se prý děje křivda tím, že byl oloupen o vládu, která mu podle prvorozenství náleží. (125) Dohodl se napřed s oběma a v noci uprchl z Města, vzav Hyrkana s sebou. Kvapným útěkem se zachránil do tak zvané Petry. To je sídelní město Arábie. (126) Tam svěřil Hyrkana v moc Aretovu, mnoho věcí vyjednal a množstvím darů se mu vlichotil. Přemluvil jej, aby mu dal vojsko, které by jej dovedlo zpět. Čítalo pak to vojsko padesát tisíc pěších a jízdních. Aristobúlos proti němu neobstál. V první srážce byl poražen a sevřen v Jeruzalémě. A byli by ho také brzy mocí zdolali, kdyby nebyl zmařil obléhání římský vojevůdce Scaurus, který se postavil proti jejich úspěchům. Byl poslán do Sýrie z Arménie od Pompéja Velikého, který válčil s Tigranem. Přibyl do Damašku, nedávno dobytého Metellem a Lolliem, odeslal je pryč, a jakmile zvěděl, co se děje v Judeji, pospíšil si, neboť tušil nečekaný zisk.

Jakmile vstoupil do země, ihned k němu přišli poslové od bratří a oba si žádali jeho pomoci. Před spravedlností se však dostalo přednosti třem stům talentů od Aristobúla. Přijav tak velkou sumu peněz, dal Scaurus Hyrkanovi a Arabům ve svém poselství pohrozit Římany a Pompéjem, jestliže od obléhání neupustí. Aretás ustoupil zděšen z Judeje do Filadelfie a Scaurus se zase vrátil do Damašku. Aristobúlovi však nestačilo, že nebyl zničen. Sebral veškerou svou válečnou moc a své nepřátele pronásledoval. U místa nazývaného Papyrón se s nimi srazil a pobil jich přes šest tisíc, mezi nimi i Fallióna, bratra Antipatrova.

Když Hyrkanos a Antipatros ztratili Araby, přenesli svou naději na své protivníky. Jakmile Pompéjus přišel do Sýrie a byl v Damašku, utekli se k němu...

____________________________________________________________________

Poznámky ke knize prvé

Poznámky ke knize druhé